V tomto dílu si zkusíme odpovědět na několik jednoduchých otázek. K čemu nám slouží naše ruce, přesně řečeno paže, při lyžování? Kam a co s nimi?

"Ručičky na kolena! Ruce v bok! Dej ruce dopředu!" Pokyny, které slýchají děti i dospělí začátečníci na sjezdovkách každý den. Cíle těchto pokynů jsou různé, často oběma stranám výukového procesu nejasné. Výsledky převážně zcela jiné, než bylo zamýšleno.

 Že základním stavebním kamenem lyžařské techniky je rovnováha, se asi všichni shodneme. Jízda na lyžích je pohyb a navíc v přírodě, kde na lyžaře působí okolní prostředí. Proto je potřeba rovnováhu chápat jako proces, nikoliv stav. Tedy abychom při jízdě na lyžích udrželi rovnováhu, musíme se neustále pohybovat. Stejně jako provazochodec na laně, gymnastka na kladině, turista přecházející po kluzkých kamenech krkonošský ručej používá i (vrcholový) lyžař k udržení rovnováhy nejen pohyby nohou, ale v případě potřeby si pomáhá i pohyby pažemi. Učíme-li někoho, děti nevyjímaje, lyžovat, měli bychom vědět, že pohyby nohou ovládající lyže jsou pro začátečníka či mírně pokročilého obtížné až až. Neexistuje proto žádný rozumný důvod upírat malým i velkým začátečníkům tak účinné nástroje k udržení rovnováhy, jakými jsou paže. Později je samozřejmě možné testovat, nebo vylepšovat už naučené ovládání lyží v obtížnějších podmínkách, tedy i například se zafixovanými pažemi.  Určitě ale ne ve chvíli, kdy potřebujeme naučit pohyby nové.

  Rovnováha není to jediné, co může snaha držet paže v nějaké strnulé poloze negativně ovlivnit. 

  Jak si můžeme nevhodnou polohou paží, rukou, nebo holí zablokovat konkrétní partie a které pohyby tím omezíme, nebo ztratíme,  to si řeknem někdy příště. Teď se pojďme podívat na pár příkladů z praxe, které názorně vystihují, jak se poloha paží mění a přizpůsobuje konkrétní funkci.