Naše tělo umí často mnohem víc,než si uvědomujeme. Stejně tak máme všichni spoustu zkušeností z běžného života, které lze využít k tomu, abychom lyžovali lépe. Mnohdy vede k velkému zlepšení už jen to, že některé pohyby začneme dělat záměrně či že si uvědomíme, co přesně vlastně od našich lyží chceme. Nová série článků se bude zabývat právě tím, jak lépe rozumět tomu, co se při lyžování děje.

 

 

Představme si, že se na ruce snažíme udržet lyžařskou hůlku, hrot máme opřený o otrevřenou dlaň a držadlo míří svisle vzhůru. Aby hůlka nespadla, musíme drobné výkyvy neustale vyrovnávat pohybem dlaně nebo celé paže tu dopředu, tu dozadu, doleva, či doprava. Rovnováha stojící hůlky je výsledkem právě toho, že ruka se stále pohybuje. 

  Podobně můžeme chápat i lyžování - jako nekonečný proces hledání rovnováhy. Aby nám “neupadlo tělo”, musíme pod ním neustále pohybovat nohama a tím vyrovnávat vnější síly, které se nás svým působením vlastně neustále snaží shodit. Držadlo hole vlastně představuje naše tělo, zatímco pohybující se dlaň lyže, resp. naše nohy. 

   Protože lyžování je pohyb v přírodě, kde se neustále mění podmínky (sníh je někde měkčí, někde je led, někde překonáváme terénní nerovnosti, nebo taky zatáčíme) je vhodné, jako u jiných sportů, vycházet z jakéhosi atletického střehu, který nám umožní na tyto změny hbitě reagovat. Podobně ve střehu bývá například fotbalový či hokejový brankář, který očekává střelu, a podobně stojí i tenista na příjmu. Jde o to, aby naše nohy nebyly ani příliš natažené, ani příliš pokrčené a mohly se v případě potřeby dál krčit, nebo napínat. Míra pokrčení může být dost individuální. Podstatná je ovšem proporcionalita, tedy to, že určitému pokrčení kotníku odpovídá přiměřené pokrčení kolen a kyčlí, což nám umožní stát stabilně na celých chodidlech. Mějme na paměti, že když krčíme, nebo natahujeme například kolena (ty jsou, nevím proč, v českém lyžařském prostředí ohromně populární), musíme současně krčit nebo narovnávat kotníky (pojmy krčit a napínat kotník používám záměrně pro zjednodušení, ačkoli právě v kotníku se jedná fakticky vždy pouze o flexi, tedy dorzální a plantární)  i kyčle, abychom v předozadním směru zůstali vyvážení. Nohy a celé tělo tak funguje jako pružina nebo třeba tlumiče u auta. 

  Lyžování je často i o kompromisu. V tomto případě můžeme volit mezi lepší stabilitou, pohyblivostí a fyzickou námahou. Stát na více pokrčených nohou stojí více vlastní energie, než stát na natažených nohou. Rotace dolních končetin je při extenzi kyčelního kloubu značně omezená. 

  Pokud nám nohy fungují jako pružina a páteř je, pokud možno, jen v přirozeném zakřivení, můžeme také lépe absorbovat nárazy a vibrace, ke kterým při jízdě na lyžích dochází a zátěž se rozkládá do celého pohybového aparátu. Redukujeme tak potenciální přetížení jednotlivých segmentů a riziko zranění.

 

  V dalších článcích se budeme zabývat konkrétními pohyby, které při lyžování používáme, a je dobré dopředu vědět, že některé jsou možné jen s pokrčenými lyžařskými klouby.

 

J. Novotný